Když dítě roste v mateřském lůně, je to vlastně doslova malý zázrak. Jedná se totiž o velmi pozoruhodný proces, který, i přes naše velké možnosti, není stále celý prozkoumaný. Je jasné, že i běž intrauterinního vývoje (tedy vývoje v děloze) dochází ke specifickým procesům, které následně určují, jaký člověk z nás vyroste. Je důležité říci, že už v tomto období se vytváří vztah s matkou, což je pochopitelné, ale i s otcem. Díky hormonům, které se v těle matky na základě těhotenství objevují, dochází ke změnám v jejím mozku. To vede ke specifickému mateřskému chování.
Takové chování si otec nikdy osvojit nemůže, a proto je pro dítě přirozené, že po narození je hlavní pečovatel matka, nikoliv otec. Už během nitroděložního vývoje působí na tělo miminka plno látek, které se vytvářejí na základě toho, jak se nastávající maminka cítí. To znamená, že pokud vše probíhá v klidu a pohodě, objevují se v těle matky speciální látky odpovídající pohodové náladě. Takovéto látky následně formují nově vznikající nervovou soustavu dítěte, takže je dítě poté předurčeno pro spokojenější povahu. A přesně opačně, bylo dokázáno, že pokud matka musí projít během těhotenství nepříjemnými zážitky a v jejím těle se tak objevují látky spojené se stresovou reakcí, je i dítě více náchylné k úzkostem, je neurotičtější a méně klidné.
Matka je mnohdy na dítě až nezdravě fixovaná, což během prvních měsíců vede k tomu, že se o něj může adekvátně starat. Například dětský pláč umí maminku vzbudit i z toho nejtvrdšího spánku, což je také zajištěno speciálními procesy v těle matky. Dítě je následně středobodem jejího života, takže by pro něj udělala první i poslední. Někdy to tak znamená zařídit kouzelníka pro děti, jindy položit vlastní život. Zkrátka, být matkou je doslova životní úděl, radost, ale zároveň i neskutečně hluboká oddanost vedou mnohdy až za hranice.