Jedná se o jednu z metod výuky, která žáky vede k samostatnému uvažování a hledání co nejvíce možností řešení daného problému. Problémem rozumějte pro žáky dosud neznámou, novou situaci, se kterou si musí nějak poradit. Může se jednat jak o teoretickou a tak praktickou obtíž, kterou se snaží žák vyřešit svým vlastním aktivním jednáním a zkoumáním. Tato metoda by měla být do vyučování zařazována co nejčastěji, neboť děti vede k samostatnosti a schopnosti překonávat obtíže na cestě za úspěchem. Navíc vědomosti a dovednosti takto získané, mívají trvalejší hodnou. Velký prostor má problémové vyučování především v tzv. alternativním školství. Což je škoda, neboť úlohy aktivizující myšlení žáků lze úspěšně zařazovat i do běžných hodin na všech typech škol.
Přednost mají reálné životní situace!
Žákům tedy nejsou tedy pouze předávány konkrétní informace a znalosti, nýbrž jsou vedeni k tomu, aby dospěli k vlastním poznatkům například pomocí měření, pozorování či výpočtů. Je nanejvýš důležité, aby úlohy vycházely z reálného života, který děti znají. Jen tak je problém může upoutat natolik, aby se snažily mu přijít tzv. na kloub. Postup při řešení problému by měl být následující:
· Zjištění problému
· Zorientování se v problému
· Hledání a nelezení jádra problému
· Stanovení možných řešení (hypotéz)
· Ověřování těchto řešení
· Vyřešení problému a vyslovení závěru
Jaké úlohy můžeme nazvat problémovými?
Mezi ty úplně nejjednodušší patří doplnění chybějících slov do textu z hlediska logického úsudku či opravování úmyslných chyb. K těm náročnějším patří například pořízení důkazu k určité definici či navržení několika řešení určité úlohy. Skvělé je využití problémových úloh při práci skupin. V tomto případě, musí totiž žák vzít v úvahu nejen své poznatky a domněnky, ale také názory ostatních. Děti se tak učí kooperaci a společnému řešení problému, což je nejen pro život školní nesmírně důležité.
Problémová vyučování